Oceans Asia odhadla, že loni skončilo v oceánech přes 1,5 miliardy roušek. Ty jednorázové jsou vyrobené z polyesteru a polypropylenu a v přírodě se rozkládají několik desítek let. Foto | Kadir Celep / Unsplash
Ve chvíli, kdy jsme se v Evropě začali na tento problém více zaměřovat (snaha o přechod na oběhové hospodářství, omezování jednorázových plastů atd.), nám však naše snahy o zlepšení stavu životního prostředí, tak jako mnohá jiná snažení, narušil koronavirus. Problém s plastovým odpadem se zvýšil. Vždyť hádejte, z čeho je vyrobená většina roušek a respirátorů? Ano, jsou to umělá vlákna, mikrovlákna, tedy různé druhy plastů. Jednorázové roušky a respirátory, kterých podle odhadů nyní použijeme na celém světě neuvěřitelných 3 miliony kusů každou minutu, navíc velmi často končí místo v koši v přírodě, ať už neopatrností nebo úmyslným chováním svých nositelů. Tam pak působí problémy, jako kterýkoli jiný plast. Gumičky a šňůrky, které jsou jejich součástí, již byly zdokumentovány omotané kolem nohou ptáků či dokonce okolo krku různých živočichů a v žaludku tučňáka či ryb. Masky jsou navíc vyrobeny přímo z drobných mikrovláken, proto se na mikroplasty, které jsou z prostředí prakticky neodstranitelné, rozpadají snáze a rychleji než např. sáčky či obaly od potravin. U nanovláknových výrobků je toto riziko ještě větší.
Zvířata se snadno zamotají do gumiček Zdroj: David Calvert/TV Nova
Ovšem i roušky, které vyhodíme dle pravidel do koše (podle doporučení MŽP patří do směsného odpadu, zavázané v pytli, aby nemohlo dojít k ohrožení pracovníků, pracujících s odpadem), působí problém. Množstvím jsou zhruba srovnatelné s plastovými lahvemi či plastovými pytlíky, ovšem narozdíl od nich nejsou recyklovány.
S trochou snahy, inovace a za přísných hygienických podmínek však roušky recyklovat pravděpodobně lze. V Itálii vědci navrhli proces, jak z chirurgických roušek vyrobit plastové dále využitelné peletky, ve Francii z nich start-upová společnost chce vyrábět rýsovací potřeby. Zdůrazňují, že roušky před zpracováním projdou důkladnou hygienizací (UV záření + karanténa) a nehrozí tak riziko přenosu infekce. S podobnými řešeními přišli také v USA a Kanadě, ačkoli nikde se zatím nepoužívají plošně, jsou ve fázi vývoje a prvních zkoušek. Jsou to spíše takové první vlaštovky. Pro úspěšnou recyklaci těchto potřeb by bylo nutné je separovat od ostatního odpadu a zajistit bezpečnost všech, kdo s nimi nakládají než dojde k dezinfekci. Ovšem současná pandemie ukazuje, že je potřeba hledat řešení i když je to náročné. Alespoň tedy, pokud nechceme v moři místo medúz a ryb pozorovat plovoucí roušky. Kromě recyklace plastových roušek může být řešením také vývoj nových, neplastových materiálů na výrobu ochranných pomůcek. Australští vedci například vyvíjejí materiál z rostlinných zbytků, který je plně rozložitelný a zároveň má podobné vlastnosti, jako mikro a nano plastová vlákna.
Roušky se zpracují celé, vyjma kovových sponek. Na jedno plastové pravítko nebo trojúhelník stačí zhruba 20 roušek. Foto | Anna Shvets / Pexels
Snižovat dopad ochranných pomůcek na životní prostředí by se měl snažit každý z nás:
→ neodhazovat je v přírodě a dávat pozor, abychom je neztráceli;
→ vybírat opakovaně použitelné výrobky, pokud je to možné;
→ kupovat pomůcky vyrobené v ČR (a snižovat tak dopad jejich produkce a následné dopravy).
Zdroje:
https://www.sciencedaily.com/releases/2021/03/210310122431.htm
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/rousky-nosi-cely-svet.kdo-je-ale-umi-recyklovat
Kreativec a podnikatel v oblasti webdesignu a reklamy. Zastupitel města Uherské Hradiště. Předseda místního sdružení Pirátů Uherské Hradiště. Podporovatel recyklace a renovací věcí.